Když otevřete sáček s čajem, držíte v ruce suroviny z různých koutů světa. Některým rostlinám se daří v české nebo středoevropské krajině, jiné potřebují tropické teplo, dlouhé slunečné období nebo specifický způsob sklizně.
Původ konkrétní šarže se může v čase měnit podle sklizně, dostupnosti a kvality. Proto je fér rozlišovat mezi domovinou rostliny, běžnou pěstitelskou oblastí a zemí původu právě nakoupené suroviny. Aktuální údaj má vždy vycházet z dokumentace dodavatele k dané šarži.
Citronová tráva
Voňatka citronová (Cymbopogon citratus) pochází z tropické Asie. Vytváří husté trsy dlouhých listů s výraznou citronovou vůní. Používá se v kuchyni, do nálevů, kořenících směsí i parfumerie. V čaji přináší především svěží citrusové aroma bez kyselé chuti.
Ostropestřec
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) pochází ze Středomoří, ale pěstuje se i ve střední Evropě. Sklízí se tvrdé plody z dozrálých úborů. Mají olejnatou, lehce nahořklou chuť a po nadrcení je potřeba chránit před teplem, světlem a žluknutím.
Hřebíček a kurkuma
Hřebíček jsou usušená nerozvinutá poupata hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum), tropického stromu původem z Moluk. Kurkuma je naopak sušený a mletý oddenek kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa). Obě suroviny jsou výrazné, ale každá jinak: hřebíček sladce kořenitý, kurkuma zemitá a lehce hořká.
Ostružiník, růže a ibišek
Ostružiníkový list má jemnou svíravou chuť a v čajových směsích často tvoří klidný bylinný základ. Okvětní plátky růže stolisté přidávají květinovou vůni. U ibišku súdánského se pro čaj používají hlavně sytě červené dužnaté kalichy, i když se surovina v obchodě často označuje jako květ.
Jak původ uvádět správně
Konkrétní země původu – například Slovensko, Albánii, Pákistán nebo Nigérii – je potřeba vždy ověřit podle současných dodavatelských specifikací. Při změně dodavatele nebo šarže se mají údaje znovu zkontrolovat. Zákazník tak dostane přesnější a aktuální informaci.
